Vědci testují ve výživě hospodářských zvířat konopné výlisky

Brno 14. října (ČTK) - Zatím vědci zkoušejí, jak na přídavek stravy z konopí reagují kapři, kteří jej dostávali ve své stravě v podílech pět, deset a patnáct procent. "Konopné výlisky vznikají při lisování semen konopí za studena. Lisováním se z nich odstraní olej, který se dále využívá v krmivářství, ale i v kosmetickém či farmaceutickém průmyslu. Výlisky obsahují pouze zbytkové množství oleje do deseti procent a vysoké množství bílkovin (30 až 35 procent) a mají ideální poměr esenciálních a mastných kyselin," uvedla Všetičková. Konopné výlisky jsou určeny zejména pro hospodářská zvířata s váhovým deficitem, pro podporu tvorby svalové hmoty, pro březí a laktující samice, zvířata v rekonvalescenci po nemoci či náročném sportovním výkonu, ale i stará zvířata. U ryb jde primárně o zdroj bílkovin.

Podle dosavadních studií dosáhli nejlepších výsledků kapři, kteří dostávali v krmení desetiprocentní podíl konopných výlisků. " A to jak v produkčních parametrech, tak v obsahu kyseliny alfa-linolenové ve svalovině. Vyšší přídavek není vhodný kvůli zvýšenému obsahu vlákniny, která je obsažena ve slupkách slisovaných konopných semen. Vláknina je pro ryby nestravitelná a ve vyšším množství negativně ovlivňuje stravitelnost ostatních živin," řekla Všetičková.

Do těla ryb se alfa-linolenová kyselina, která patří mezi nenasycené mastné kyseliny, dostává potravním řetězcem, především z planktonu. Je nejen pro ryby nepostradatelná a má v organismu řadu funkcí, nicméně ryby nejsou samy schopny ji syntetizovat. Pokud nemá ryba přístup k přirozené potravě, je krmivo zdrojem nejen živin, ale i všech esenciálních látek.

Obecně jsou rostlinné oleje velmi chudé na obsah nenasycených mastných kyselin, to ale neplatí o lněném, konopném a ostropestřecovém oleji. "Díky přídavkům těchto olejů do krmiva mohou být následně ryby dobrým zdrojem živin pro člověka. Například díky přídavkům lněného semene do krmiva ryb došlo u konzumentů tohoto masa ke snížení cholesterolu," uvedla Všetičková.

V současnosti je trendem hledat náhradu za sójovou a rybí moučku, což jsou dva nejčastější zdroje bílkovin v krmivech pro ryby. Obě se do Evropy dováží a jsou poměrně drahé. "Sója je navíc plodina, která je velmi často geneticky modifikovaná. Rybí moučka je z nutričního hlediska pro ryby jako zdroj bílkovin ideální, ale vyrábí se bohužel z drobných druhů ryb lovených v moři. A s ohledem na stále se snižující počty nejen ryb, ale všech mořských živočichů, není tento způsob získávání krmivářské komodity příliš šetrný k přírodě a není udržitelný," uvedla Všetičková.