Investice do potravinářství je nutné podpořit daleko vyššími částkami z veřejných prostředků

Je třeba připomenout, že za posledních pět let se výdaje na rozpočtovou kapitolu ministerstva zemědělství vůči celkovým výdajům státního rozpočtu snížily zhruba na polovinu. Největší navýšení oproti předchozímu návrhu představuje zařazení povinného spolufinancování evropských dotací. Další jednotky miliard na národní dotace, vodohospodářství, lesnictví a další oblasti ale stále schází. Vzhledem k platnému zákonu o rozpočtové kázni a značným mínusům také v kapitolách ostatních rezortů se ale zdá, že další prostředky pro zemědělce v možnostech státního rozpočtu zkrátka nejsou.

Za pozitivní považuji, že znovuzařazením kvazi mandatorních výdajů na konfinancování evropských dotací se náš stát vrací k normálnímu stavu, kdy – s výjimkou několika málo posledních let – tyto prostředky figurují ve státním rozpočtu, který tak dává realistický obraz skutečně plánovaných výdajů v daném rozpočtovém roce. Dosavadní praxe představovala zbytečné a neblahé lhaní si do vlastní kapsy, neboť prostředky, které vláda do plánu nezařadila, byly nakonec stejně vyplaceny, čímž se pouze schodek rozpočtu zobrazil o rok později. Současná vláda si vylosovala černého Petra, když se rozhodla tuto nesmyslnou praxi ukončit a prostředky transparentně naplánovat pro aktuální fiskální rok, stejně jako to dělaly všechny předchozí vlády, s výjimkou té minulé.

Co se týká dotačního titulu pro investice potravinářských firem, Zemědělský svaz vítá obnovení tohoto dotačního titulu. Zaprvé vnímáme, že české potravinářské firmy nejsou v evropském kontextu nijak velké – naopak, patří k těm menším a na trhu se potkávají se zahraničními subjekty na jednotném trhu EU, které jsou daleko větší a zároveň různými způsoby dotované svými národními vládami; zadruhé vnímáme jako klíčové, abychom v Česku měli skutečně silné potravináře, neboť bez dostatečných zpracovatelských kapacit budeme pokračovat v situaci, kdy vyvážíme surovinu, dovážíme hotové výrobky, přidaná hodnota vzniká mimo ČR a stát na tom prodělává.

Zároveň se jedná o zanedbatelnou částku v rámci celkových dotací v rámci rozpočtové kapitoly MZe. Podle mě je třeba investice do potravinářství podpořit daleko vyššími částkami z veřejných prostředků. Věřím, že do budoucna bude součástí podpory rozvoje potravinářství také podpora zpracování vlastněného zemědělskými prvovýrobci, například sdruženými v organizacích producentů – zde by se jednalo nejen o posílení zpracovatelských kapacit, ale zároveň o cestu, jak podpořit ekonomickou udržitelnost farem.