Cesta k nižším cenám potravin může vést i přes modernizaci českého potravinářského průmyslu

Základem musí být účinnější podpora domácí produkce potravin a modernizace českého potravinářského průmyslu, aby byl cenově i kvalitou konkurenceschopný. Naopak omezování konkurence, regulace cen nebo zakazování slevových akcí povedou k tomu, že se základní potraviny Čechům výrazně zdraží. Pokud bude chtít vláda určovat ceny konkrétních potravin, vydá se cestou Maďarska, kde za poslední čtyři roky rostly dvakrát rychleji než v Česku.

České zemědělství dlouhodobě trpí nízkou efektivitou a chybějícími skladovacími a zpracovatelskými kapacitami. Čeští zemědělci prodávají do zahraničí levné komodity a obchodníci musí ze zahraničí dovážet hotové potraviny, často vyrobené z dotovaných českých surovin.

Tento nelogický model musí skončit. Pokud chce vláda skutečně udržet ceny potravin nízko, musí systémově podpořit domácí zpracovatelský průmysl, navýšit jeho kapacity a pestrost a pomocí modernizace zvýšit jeho produktivitu. Cílem vládních intervencí musí být zpracování co největší části surovin v Česku, posílení konkurence, vyšší kvalita a nižší cena. To jediné udrží ceny nízké a přesune nás do produkce s vyšší přidanou hodnotou.

Dopady cenových regulací a přehlížení nekalých praktik
Na rozdíl od investiční podpory s cílem zvýšit kvalitu a snížit ceny by diskutované omezování slevových akcí či zákaz prodeje pod náklady měly přesně opačný efekt a přinesly by citelné zdražení základních potravin. Příkladem je Maďarsko, kde vláda od roku 2022 reguluje ceny vybraných potravin, a i přesto tam oproti Česku rostly dvojnásobným tempem. Právě akční nabídky a svoboda obchodníků nabízet některé potraviny se ztrátou představují klíčový nástroj konkurence a umožňují domácnostem nakupovat běžné zboží výrazně levněji. Pokud by byly tyto mechanismy administrativně omezeny, obchodníci by přišli o možnost pružně reagovat na konkurenční tlak a zákazníci by ztratili možnost nakupovat za výhodné ceny. V praxi by omezování slevových akcí a zákaz prodeje pod náklady znamenalo, že ceny základních potravin významně vzrostou, což zasáhne především nízkopříjmové domácnosti, které jsou na akčních nabídkách nejvíce závislé.

Závažnou překážkou nízkých cen jsou dlouhodobě přehlížené nekalé obchodní praktiky nadnárodních potravinářských skupin, které záměrně rozbíjejí jednotný evropský trh a využívají teritoriální omezení dodávek k udržování vyšších cen v menších zemích. Například rakouská vláda odhaduje, že kvůli těmto nekalým praktikám potravinářských koncernů jsou ceny v Rakousku až o 10 až 15 procent vyšší než ceny v Německu. Se stejnými nekalými praktikami se setkáváme i v Česku, a pokud chce stát skutečně zajistit nižší ceny, musí těmto praktikám aktivně čelit a trestat je.

Je důležité, aby stát aktivně řešil nerovné podmínky na trhu a důsledně chránil férovou hospodářskou soutěž v celém potravinovém řetězci. Klíčové přitom není zavádění nových plošných regulací, ale především účinné využívání nástrojů, které již dnes existují, a jejich případné cílené zpřesnění. Diskuse o snížení hranice pro dominantní postavení na 30 procent tržního podílu může být jedním z kroků, jak rozbít časté oligopoly mezi dodavateli. Ještě důležitější je ale to, aby ÚOHS začal trestat dodavatele, kteří zneužívají svou relativní tržní sílu, jak je běžné například ve Švýcarsku.

Poslední novela zákona o významné tržní síle výrazně posílila možnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zasahovat napříč celou dodavatelskou vertikálou, tedy nejen vůči obchodníkům, ale i vůči zpracovatelům a dalším silným článkům trhu. Šetření ÚOHS ukázala, že někteří čeští potravináři dlouhodobě zneužívali svou tržní sílu vůči zemědělcům a například jim přes půl roku nezákonně zadržovali peníze, které od obchodníků dostali v zákonné lhůtě 30 dnů. Schopnost stíhat nekalé praktiky v celém dodavatelském řetězci potvrzuje, že současná legislativa umožňuje účinně chránit férové vztahy mezi zemědělci, potravináři a obchodníky. Nepotřebujeme nová pravidla, stačí, aby stát důsledně a systematicky vymáhal ta existující.

Nižší DPH na potraviny
Při řadě srovnání cenové hladiny se sousedními zeměmi výsledky potvrdily, že hlavním důvodem vyšší cenové hladiny v Česku oproti Polsku nebo Německu je nastavení DPH. V Česku je DPH na potraviny výrazně nejvyšší v celém středoevropském regionu a dvojnásobně to platí u nealkoholických nápojů, které jsou zcela nelogicky zařazeny do nejvyšší sazby DPH.

Vítáme proto vyjádření Tomia Okamury, který na tuto skutečnost upozornil. Rozumíme samozřejmě napjaté situaci veřejných financí, ale u minulého snížení DPH na potraviny z 15 na 12 procent obchody prokázaly, že sníženou sazbu DPH vždy plně promítnou do cen. Diskuse o DPH by proto rozhodně měla být součástí širší debaty o cenách potravin, protože český stát na potravinách vydělává výrazně více, než je obvyklé v okolních zemích.

Jak dále udržet nízké ceny potravin?
Klíčem k nízkým cenám je silná konkurence v celém řetězci. Český maloobchod je vysoce konkurenční – největší řetězec má tržní podíl pouhých 17 procent. Naproti tomu v některých potravinářských kategoriích kontrolují dva největší výrobci až 70 procent trhu.

SOCR ČR proto vítá záměr vlády zpracovávat více surovin přímo v České republice a podpořit jak větší konkurenci, tak i lepší konkurenceschopnost českých potravinářů. Oceňuje také důraz státu na to, aby se na trhu prodávaly kvalitní potraviny, snahu řešit skutečné problémy trhu, stejně jako ochotu vést dialog se všemi, kterých se připravované změny týkají. Za důležité pro udržení nízkých cen považuje SOCR ČR i kroky směřující ke stabilizaci cen energií, rozumný přístup k obalové legislativě a snazší přijímání a posílení počtu zahraničních pracovníků.

Přínosem může být i zřízení role potravinového ombudsmana, pokud se zaměří na skutečné a konkrétní problémy trhu, například přetrvávající dvojí kvalitu některých značkových potravin či boj s teritoriálním omezováním obchodu. Za přínosné bychom považovali i to, aby se potravinový ombudsman věnoval podpoře českých značek kvality a zdravého stravování. Pozitivní je, že vznikne také jedno kontaktní místo pro spotřebitele. Důležitá bude spolupráce v rámci celého dodavatelského řetězce na řešeních, a ne bulvarizace a politizace témat.